Ty fanfikce nečtěte, jsou fakt špatný. Ale je mi líto to mazat. A neklikejte na divný komentáře. :)

Možná někdy dopíšu ten Ples... nebo dodělám další stránku GameHouse... možná...

Ještě jednou: Ty fanfikce nečtěte, jsou fakt hodně špatný, byla jsem weeb kid. Ale je mi líto to mazat. Nostalgie. A neklikejte na divný komentáře. :)

(updatované info v menu boxu)

Code Geass FF - A favor to your enemy, a favor to your friend

8. února 2014 v 15:02 | Feyuš |  Fanfikce
A je to opět tady. Fanfikce. Nebo přesněji songfikce.
Ohledně SuzaLulu shipu jsem na tom podobně, jako Tolpen s Sizayou. Já je prostě spolu moc nemusím, ale skvěle se na ně píše, především právě songfikce. Takže je možné, že tu na ně v budoucnu ještě něco uvidíte.
Ale co, enjoy. :3

Fandom: Code Geass
Pairing: Suzaku Kururugi/Lelouch Lamperouge
Žánr: Songfikce
Písnička: Lucie - Sen
Věkové omezení: T/M, sama nevím, je celkem jasné, k čemu došlo, ačkoliv ona detailní scéna tam není... předehra ovšem ano. Vy si to beztak přečtete nehledě na varování.
Obsah/varování: Yaoi, smutná, oboustranně dobrovolné i nedobrovolné násilí, tak nějak alter story (úvod do příběhu pod perexem - SPOILERY!), OOC (trochu se nám to psychicky zhroutí...)


Něco jako úvod do příběhu: (POZOR SPOILERY)
Pokud jste si můj blog trochu projížděli, máte určitě o Code Geassu alespoň minimální ponětí. Takže přejdu rovnou k časoprostorovému zařazení povídky.
Euphie je už poměrně dlouho mrtvá a po zásahu Freyou se v záblesku světla vypařila oblast, kde se nacházela Nunnally. Svatyně o kterou se jdná není ta, kde Lelouch skončil obličejem v kamení, je izolovanější, ale jinak dost podobná.
Poznámka ke skloňování: 1.p. Lelouch (čti Lelůš), 2.p. Lelouche (čti Lelůše)

Protože je to songfikce, nesmí chybět písnička:
~
Stíny dnů a snů se k obratníkům stáčí
Poslední paprsky slunce pomalu mizely za obzorem a drobná světýlka prvních hvězd si začaly razit cestu mezi růžovými mraky.
Kopyta cválajícího koně cvakala po kamenité cestě a rudě nasvícené oblázky odskakovaly jako jiskry do všech stran. Jezdec přitáhl uzdu a odbočil k malému kopci, hustě porostlému červenolistými jabloněmi.

Ruce snů - černejch, se snaží zakrýt oči
Suzaku rozhrnul korálkový závěs a vešel do svatyně. Opatrně, aby snad nenarušil znovu nastalé ticho, poklekl na bambusovou rohožku, sepnul ruce a vzhlédl k obrazu na hedvábném plátně, který zakrýval skoro celou jednu stěnu malého prostoru. Byla na něm podobizna usměvavé dívky v bílých šatech, prameny jejích růžových vlasů spadaly volně přes ramena a v očích měla tichý soucit.
Nová vlna hněvu a smutku zasáhla Suzaka plnou silou.
Ten hajzl…

Světlo tvý prozradí, proč já vím, s novým dnem, že se zas navrátí
Jezdcovy kroky zazněly na dřevené podlaze a jeho temná postava vstoupila do altánu. Ačkoliv Suzaku seděl zády ke vchodu, okamžitě poznal rytmus jeho chůze.
"Co tady chceš?" zavrčel, aniž by se ohlédl.
"Přišel jsem se na tebe podívat," zněla odpověď, "a taky jsem přišel vzdát hold Euphemii…"
V tu chvíli se Suzaku ohromnou rychlostí zvedl, otočil se a silným kopnutím do hrudi poslal druhého obloukem ven do kamínků. Okamžitě byl u něj, jednou nohou si mu klekl na kolena, aby mu znemožnil pohyb a očima ho drtil na kousky.
"Lelouchi… Ty jeden šmejde… Jak se vůbec opovažuješ vyslovit její jméno…"
"Co bych nemohl, je to moje sest-" nedořekl, protože v tu chvíli mu na čelist tvrdě dopadla Kururugiho pěst. Než se však hnědovlasý rytíř stačil napřáhnout k další ráně, zmrazil jeho pohyby slovy:
"To ale Nunnally taky."

Mraky se plazí, vítr je láme, stíny tvý duše rozplynou se v šeru
Lelouch stále ležel na zádech. Bolela ho hruď, tvář a do lopatek ho nepříjemně tlačily drobné oblázky. Pootočil hlavu, pohlédl na Kururugiho, který teď seděl kousek od něj v trávě, a prokletá značka geassu se mu při tom pohybu v levém oku krvavě zaleskla.
"Ty, Suzaku… Udělal bys pro mě něco?"

Ve vlnách opouští a po hodinách mizí a měsíc nový stíny vyplaší
Ačkoliv měl nejprve v úmyslu cokoliv odmítnout, sklouzl pohledem na tmavovlasého a zarazil se, když si všiml jeho výrazu - takového, jaký by zrovna u něj nikdy nečekal, vyjádření odevzdanosti a ztráty odhodlání. Najednou ho opět zaplavila vlna emocí, tentokrát to však byl spíše stesk po ztraceném přátelství a jakási směs dalších pocitů, kterou si matně pamatoval z dávné minulosti.
"O co jde?" zeptal se po chvíli.
Lelouch se konečně zvedl a přisunul se blíž, až byl jen pár centimetrů od něj, chvíli ho upřeně pozoroval a pak si s povzdechem ukázal na levé oko.
"Zbav mě ho."
"Cože?" Suzaku nemohl uvěřit svým uším, "To ti mám vypíchnout oko?!"
Přikývl.
Nastalo tíživé ticho a vycházející měsíc ostře vyznačoval ustarané linie jejich tváří.
Suzaku nikdy Lelouche takhle zlomeného neviděl, dokonce ani tehdy, když mu zemřela matka.

Proud motýlů unáší strach, na listy sedá hvězdnej prach, proletí ohněm a mizí stále dál
Bez větších rozmyslů a jakéhokoliv varování mu hodil ruce kolem krku a přitáhl si ho k sobě. Když sebou tmavovlásek lehce zacukal na odpor, chytil ho jednou rukou pevně kolem pasu, prsty té druhé mu něžně zajel do sametových vlasů a zašeptal mu do ucha: "Tak dobře. Ale něco za něco."
Lelouch byl naprosto vyvedený z rovnováhy. Kam se poděla všechna ta nenávist, s níž počítal a která mu zapadala do jeho původního plánu? Od kdy se Suzaku stal tak nepředvídatelným? Nesnášel nejistotu, která dozajista byla příčinou jeho rychlého tepu…
Docela se lekl, když ho Suzaku uvěznil ve svém objetí, ale to lehké šimrání konečků prstů v jeho vlasech mu přinášelo zvláštní pocit bezpečí a dlouho postrádaný klid. Hlavou mu probleskla drobná myšlenka o přerovnání hodnot a cílů, když jako ve snu zvedl ruce ze země a vydal se hrát si s měděnými pramínky za Suzakovýma ušima.
"Zaplatím cokoliv."

Neslyšný kroky stepujou, v nebeským rytmu swingujou, že se ráno, že se ráno vytratí
Snědé dlaně kopírovaly bledou tvář, dokud se nedostaly do takové polohy, že mohl Suzaku přejet palcem přes lehce roztřesené rty. Přiblížil se a otřel se o ně svými vlastními. Lehké naklonění hlavy a zatahání ve vlasech nepotřebovalo slovní překlad.
S rukama opět kolem Lelouchova krku se zvolna ponořil do dlouhého polibku, k jeho potěšení opětovaného, ačkoliv netušil, kde se to ten parchant mohl naučit.
Opatrně uvolnil pravačku, hbitými prsty rozepnul tmavovláskovi vršek školní uniformy a pomalu přejel po světlé kůži od krku až po boky. Když se konečky prstů zahákl za horní lem kalhot, ucítil škubnutí.
Přerušil polibek a zašeptal mu do ucha: "Neboj… Já si dám pozor…"
"Ne. I kdyby to bolelo sebevíc, já si to zasloužím…" odpověděl třesoucím se hlasem, "…hlavně už začni."

Stíny dnů vyrostou a zmizí, v nebeský znamení rozsvěcujou hvězdy
Letní souhvězdí se třpytila vysoko na obloze, nerušena již zašlým měsícem.
Suzaku pomalu hladil Lelouche, který ležel vedle něj v trávě stočený do klubíčka, po tmavých vlasech a přivřenýma očima se utápěl v ametystové a rudé hloubce těch jeho. Bude jich škoda…
"A vážně chceš, abych to udělal?" zašeptal a přejel mu konečky prstů přes levé víčko.
"Slíbil jsi mi to. A rytíř musí sliby plnit."
"O tom mi Vaše Veličenstvo nemá co vykládat." řekl hnědovlásek s předstíranou uražeností, zvedl se a lehce zatahal Lelouche za loket.
"Tak pojď dovnitř."
Pomohl mu vstát, odvedl ho zpět do svatyně a usadil ho na dřevenou podlahu. Pak vytáhl z kapsy nůž a vsunul jej mezi žhnoucí uhlíky.
Upřeně pozoroval oranžovou záři a snažil se sám sebe přesvědčit, že v očích ho pálí kouř.

Všechno vím, zpovzdálí vedou naše kroky a měsíc nový stíny vyplaší
Lelouch opatrně položil hlavu Suzakovi na klín a ruce si složil na břiše. Pozoroval, jak opálená dlaň, zabalená v kusu vlhké látky, sáhla do kamenné mísy a vytáhla odtamtud lesklý kus rozpálené oceli.
Tou druhou ho Suzaku ještě jednou letmo pohladil po tváři a pak mu prsty roztáhl levé víčko.
"Prosím, nekřič." zašeptal ještě a rychlým, ale precizním pohybem žhavé čepele odstranil nástroj té ďábelské síly, kterou jeho přítel vládl.
Poté nůž odhodil někam ven do trávy, rychle vyčistil ohavnou ránu namočeným hadříkem a ovázal ji pruhem bílé látky z roztržené košile.
V tu chvíli, jako by v něm něco povolilo, se Lelouch, který celou dobu jen zatínal pěsti, náhle křečovitě zkroutil, zakryl si dlaněmi levou stranu obličeje a rozvzlykal se.
Suzaku ho okamžitě chytil do pevného objetí.
Dlouhé minuty, možná hodiny, tam tak seděli - rytíř, který již nesloužil svému králi a chvějící se troska velkého Zera.
Nebe pomalu růžovělo a vybledlý měsíc se znovu objevil nad obzorem.

"Tak už neplač… Já přece nikam neodejdu…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama

Varování:

Vstupujete na území shipperky. Možnost výskytu yaoi, shounen-ai a shoujo-ai. Don't like, don't read.